Oživení tradičního života na Valašsku

Když se vydáte do Bludovic, kousek od Nového Jičína, přivítá vás na farmě Bludička kromě paní Gabriely Žitníkové a jejího usměvavého manžela, také stádo valašských ovcí. V roce 1998 byl tento unikátní druh na pokraji vyhynutí. A dnes? Smutný konec nehrozí, valašské ovce jsou zachráněny. 
Na její farmě si můžete i vy vyzkoušet tradiční techniky zpracování vlny nebo si zkusit salašnický způsob života.
Paní Žitníkovou a její agroturistický projekt jsme rádi podpořili v rámci našeho projektu STARTér. Jestli ji chcete podpořit i vy, kupte si třeba jednu z jejích knih, ve kterých popisuje, jaké to je zachránit stádo ovcí, udělat něco pro krajinu a lidi kolem sebe. https://beranek.pageride.cz/obchudek/

Jak vypadá běžný den někoho, kdo se stará o rodinné hospodářství?
Běžný den neexistuje, každý je jiný, dle počasí a sezóny. Denně je třeba postarat se o hospodářství a zvířata - ovce, koně, slepice, kachny, krávy. To je rutinní záležitost, a pak dělám, co je třeba. Třeba teď stříhám ovečky, zpracovávám vlnu, ale také se věnuji svým zaměstnancům, komunikuji s úřady, nově i s lidmi přes sociální sítě, píšudalší knihu, nebo třeba házím hnoje ...

Jak vnímáte současnou situaci v kraji? Kdybyste ji srovnala s rokem 2010, co všechno se změnilo ve vztahu přemýšlení člověka k přírodě?
Vnímám, že mnoho lidí si uvědomuje svou vlastní zodpovědnost za přírodu a místo, v němž žijí. Ale stále je také mnoho těch, kteří před problémy dnešní doby způsobené konzumním způsobem života zavírají oči. V této chvíli jako nejpalčivější problém vidím výstavbu nemovitostí na úrodné půdě, a to často necitlivou ke krajině, rostlinám, zvířatům, vodě ... Přála bych si, aby lidé začali pole a louky vnímat jako velké přírodní bohatství, které je třeba chránit pro ty, jež přijdou po nás.

Co pro vás znamená podpora, kterou jste získala v projektu STARTér?
Podpory nadace Veolia si hluboce vážím jako každé podpory, které se mi v životě při uskutečňování často velmi nereálných vizí dostalo. Co bych však chtěla vyzdvihnout, a co mě vskutku dojalo, byla podpora mého malého sociálního podniku v době prvního "lockdownu", který nečekaně zasáhl všechny naše plány. Nadace Veolia byla jednou z prvních institucí, která přispěchala na pomoc, a její finanční podpora pro nás znamenala víc než jen peníze, bylo to povzbuzení nevzdat tu cestu.